Bill Talbert byl jedním z nejrespektovanějších amerických tenistů první poloviny 20. století a osminásobným grandslamovým šampionem. Nejenže se prosadil jako špičkový hráč v období mezi 30. a 50. lety, ale později se stal i úspěšným trenérem, funkcionářem a autorem tenisových publikací. Jeho příběh je inspirací nejen díky jeho sportovním úspěchům, ale také kvůli jeho houževnatosti – celou kariéru bojoval s cukrovkou 1. typu, přesto patřil ke světové špičce.
William Franklin Talbert se narodil 4. září 1918 v Cincinnati ve státě Ohio. Už od dětství měl rád sport, ale tenis mu učaroval nejvíce. V mládí mu však byla diagnostikována cukrovka, což v tehdejší době znamenalo vážné zdravotní komplikace a mnohá omezení. Lékaři mu doporučovali, aby se nevěnoval vrcholovému sportu, ale Talbert byl odhodlaný dokázat, že se mýlí. Přísná disciplína v oblasti životosprávy mu umožnila nejen hrát na nejvyšší úrovni, ale také se stát jedním z nejlepších hráčů své generace.
Ve 30. letech začal dominovat na amerických juniorských turnajích a brzy se prosadil i mezi dospělými. Jeho specialitou byla čtyřhra, kde se stal jedním z nejúspěšnějších deblových hráčů své éry. Spolu s Gardnerem Mulloyem vytvořil legendární dvojici, která patřila k nejlepším v historii amerického tenisu. Bill Talbert vyhrál 4 grandslamové tituly v mužské čtyřhře, včetně tří triumfů s Gardnerem Mulloyem na US Open (1942, 1945, 1946). V roce 1950 získal společně s Tonym Trabertem titul na French Open. Mezi lety 1943 až 1946 čtyřikrát ovládl US Open po boku Američanky Margaret Osborne.
V singlové kariéře byl Talbert rovněž úspěšný, i když grandslamový titul nikdy nezískal. Dvakrát se probojoval do finále US Open (1944 a 1945), ale v obou případech odešel poražen. Přesto zanechal výraznou stopu – během své kariéry se dostal do semifinále Wimbledonu a několikrát byl v nejlepší desítce světového žebříčku. Jeho styl hry byl založen na precizním voleji a taktické inteligenci, což mu umožnilo držet krok s nejlepšími hráči své doby.
Jedním z vrcholů Talbertovy kariéry byla jeho účast v Davis Cupu, kde reprezentoval USA v letech 1946 až 1953. Byl klíčovou postavou amerického týmu, který v roce 1946 porazil Austrálii a získal prestižní trofej.
Po ukončení aktivní kariéry se Talbert stal významnou osobností v tenisovém světě. Působil jako kapitán amerického daviscupového týmu, organizátor turnajů a také autor odborných knih o tenisu. Byl také ředitelem slavného turnaje US Open a pomohl k jeho profesionalizaci v 60. letech.
Bill Talbert zemřel 28. února 1999, ale jeho odkaz v tenise žije dál. Byl nejen skvělým hráčem, ale i vzorem sportovní etiky a disciplíny. Jeho příběh je důkazem, že s pevnou vůlí lze překonat i ty největší překážky a dosáhnout vrcholu.
Článek napsal Erik Šrámek (Gymnázium Chotěboř 3. ročník.)