Sladidla od A po Z (část 5)

Sladidla od L po M


V této sérii článků si probereme podrobněji jednotlivá sladidla povolená a používaná
v České republice. Budeme se snažit zařadit do přehledu všechna sladidla, s kterými se
spotřebitel může v potravinářských výrobcích setkat. Nechceme však vynechat ani
přírodní látky se sladkou chutí, které se při průmyslovém zpracování běžně neužívají,
avšak v domácích podmínkách jimi mohou být pokrmy či nápoje dochucovány.

Laktitol E966


jedná se o nízkokalorické sladidlo, které se používá v potravinářství také jako zvlhčovadlo. Je
o polovinu méně kalorický ve srovnání s řepným cukrem (sacharózou), ale dosazuje pouze
40% její sladkosti. Jeho chuť je velmi podobná řepnému cukru. Zvyšuje hladinu cukru v krvi,
jen pozvolna. Proto je používán ke slazení výrobků pro diabetiky, například čokolád. Je nutné
započítat ho celkového denního množství snědených sacharidů. Jako samostatné sladidlo se
používá zřídka kvůli své nízké sladivosti. Kombinuje se s dalšími sladidly. Má také funkci
plnidla v nízkokalorických potravinách. Stimuluje růst probiotických bakterií v tenkém střevě.
Nezpůsobuje zubní kaz. Získává se z mléčného cukru – laktózy, pro výrobu se tedy využívá
mléka. Používá se zejména v cukrovinkách a ve žvýkačkách, méně často v alkoholických i
nealkoholických nápojích, masných výrobcích, instantních jídlech, pikantních omáčkách a v
dalších potravinách. Neškodnost látky byla doložena několika mnoha studiemi. Ve velkých
množstvích může však látka způsobit nadměrnou plynatost, nadýmání a může mít také
projímavý účinek. Laktitol je schválen pro použití v mnoha zemích – USA, EU, Kanada,
Izrael a Švýcarsko. V USA látka obdržela status GRAS (generally recognized as safe – tzn. že
je látka považována za bezpečnou). V ČR se může laktikol používat jako stolní sladidlo a k
výrobě potravin s výjimkou dětské výživy.

Laktóza (mléčný cukr)


je disacharid , molekula se skládá z galaktózy a glukózy , spojených β–1-4 glykosidickou
vazbou . Mléčný cukr laktóza je ve střevě před vstřebáním do krve štěpen enzymem laktázou
na dva jednoduché cukry glukózu a galaktózu. U člověka je tento trávicí enzym lokalizován v
kartáčovém lemu buněk střevní sliznice. Pokud tento enzym chybí nebo má sníženou
účinnost, objevují se zdravotní problémy. Deficit laktázy ve střevě je poměrně častý jev u
dospělých lidí a u některých etnik může dosahovat až 40 % populace. Je buď vrozený nebo
nastává jako důsledek střevních chorob, po resekcích apod. (sekundární deficit). Při deficitu

laktázy je zaznamenána intolerance laktózy (nesnášenlivost mléka). Nerozštěpená laktóza se
nemůže vstřebat přes střevní sliznici, stává se zdrojem energie pro bakterie v tlustém střevě.
Tyto baterie laktózu účinně metabolizují, vzniká poměrně velké množství plynu a vlivem
intenzívního množení těchto baktérií dochází i k průjmům. Intenzita příznaků a míra deficitu
enzymu se liší u každého člověka. Většina laktobacilů (především Lactobacillus acidophilus)
produkují značné množství tohoto enzymu, někdy je proto vhodné tyto bakterie doplňovat.
Nahrazují tak deficit vlastního enzymu. Kysané mléčné výrobky bývají obvykle dobře
snášeny, i když konzumace nativního mléka může přinášet střevní komplikace. Laktózu lze
použít ke slazení pokrmů, například granulovaných čajů pro děti nebo ve směsi s jinými
sladily, například aspartamem, ke slazení pokrmů pro diabetiky. Pozor na projímavé účinky
zejména u citlivých osob.

Lugdunam


(lugduname), je téměř 300.000 x sladší než řepný cukr. Toto náhradní sladidlo je považováno
za nejsladivější, Jeho použití v EU není povoleno.

Mannitol E421


Alkoholický cukr, který je obsažen v jasanu, olivách, fících a některých mořských řasách. Je
to bílý krystalický prášek bez zápachu. Mannitol je izomer sorbitolu. Nachází uplatnění v
klinické praxi i jako sladidlo. Protože se rozpouštěním mannitolu odčerpává teplo, používá se
jako sladidlo pro pastilky k „osvěžení dechu“. Dávky vyšší než 20 g mají projímavé účinky.

Mirakulin


je glykoprotein izolovaný z keře Synsepalum dulcificum (miracle berry), rostoucího v západní
Africe. Jde o velmi pozoruhodnou látku, která není sama o sobě sladká, ale patří mezi tzv.
modifikátory chuti. To znamená, že mění vnímání kyselé, hořké chuti (např. citrusů) ve
sladkou. Sladké jídlo mirakulin dál nepřisladí. Jeho účinky bývají poměrně trvanlivé, uvádí se
v literatuře, že změna vnímání chuti vyvolaná mirakulinem může trvat desítky minut až
hodiny. Maximální dosažitelný vjem sladkosti odpovídá 17% roztoku sacharózy. Mirakulin
ztrácí tyto vlastnosti při teplotách nad 100°C a při hodnotě pH pod 3 a nad 12, tedy v silně
kyselém a silně zásaditém prostředí. Účinek záleží na konzumované potravině. S velkým
úspěchem se použití mirakulinu setkává například při polykání nepříjemně chutnajících léčiv.
Mirakulin není zatím schválen k použití do potravin. Ovšem v Africe bývají tyto bobule
součástí potravy a nepříznivý vliv na lidské zdraví nebyl dosud pozorován. Keřům se bohužel

v chladnějších podnebných pásech nedaří a kuličky se navíc při převozu rychle kazí.
V poslední době díky lyofilizaci mohou jejich vlastnosti ocenit i obyvatelé jiných koutů světa.

Maltitol E965


je alkoholický cukr, který se v přírodě nevyskytuje. Používá se v potravinářském průmyslu
jako sladidlo nahrazující sacharózu a také jako stabilizátor, emulgátor či zvlhčující látka. Jeho
sladivost dosahuje cca 75-90% sladkosti sacharózy, ale obsahuje poloviční energii. Stimuluje
růst probiotických bakterií v tenkém střevě. Nezpůsobuje vznik zubního kazu. Část cukerného
alkoholu se nevstřebává do krve, ale je zpracována fermentací až v tlustém střevě. Používá se
buď ve formě bílého krystalického prášku – maltitolu nebo v tekuté formě jako maltitol sirup.
Látka se vyrábí hydrogenací maltózy, což je cukr získaný ze škrobů. Maltitol se přidává do
žvýkaček, sladkostí (hlavně v marcipánech a v nugátu), mražených krémech, bývá součástí
stolních sladidel pro diabetiky apod. Používá se také v kosmetických výrobcích. Látka se
považuje za bezpečnou. Požíváním velkého množství může dojít k nadměrné plynatosti,
nadýmání nebo může mít projímavý efekt. V ČR je používání maltitolu v nezbytném
množství v potravinách povoleno. V USA používání látky není povoleno.

Maltodextrin


je oligosacharid , známý jako výhodný zdroj energie pro sportovce a těžce pracující. Vzniká
spojením pěti molekul glukózy – jednoduchého cukru sloužícího jako hlavní zdroj energie pro
lidské tělo. Můžeme z něj vyrábět energetické nápoje přidáním do vody nebo mléka. V těle se
maltodextrin štěpí na molekuly glukózy dodávající energii a zvyšující prudce hladinu cukru
v krvi. (Glukóza je totiž cukr, jehož hladinu v krvi měříme a u diabetiků je zvýšená). Není
tedy vhodný pro diabetiky.

Maltóza


neboli sladový cukr vzniká spojením 2 glukózových jednotek. Získává se štěpením škrobu (v
potravě enzymem ptyalinem). Enzym maltáza – štěpí maltózu na glukózu. Zvyšuje hladinu
cukru v krvi podobně jako sacharóza. Není vhodný pro diabetiky zejména, nemá výhodu
oproti sacharóze (řepnému cukru).

Monellin


800-2000x sladivější než sacharóza. Jeho použití není v EU povoleno.

Neohesperidin dihydrochalkon E959
jako neohesperidin DC nebo NHDC, je umělé sladidlo, které se získává z citrusů. Jeho
sladivost 1500-1800 x sladivější ve srovnání se sacharózou. Maximální denní dávka je
5mg/kg a den. Sladká chuť NHDC má pomalejší nástup a doznívá s určitou prodlevou. V EU
byl schválen jako sladidlo v roce 1994. V USA není schválen jako sladidlo, nýbrž jako
„zvýrazňovač chuti“, přičemž jde o látku obecně považovanou za nezávadnou.

Neotam
je modifikovaná forma aspartamu. Jde o tripepetid, který je 8000x sladší než sacharóza. Je
upraven tak, že jej mohou konzumovat i osoby s fenylketonurií. Expertní komise pro sladidla
stanovila maximální denní dávku Neotamu na 2mg /kg a den. Od listopadu 2007 je Neotam
povolen pro použití v zemích EU.

Přejít nahoru